Historie podrobně

Sloup od pravěku do Bílé hory

Mohutný skalní blok, stojící osaměle uprostřed plochého bažinatého údolí Dobranovského potoka, lákal jako útočiště člověka již v předhistorickém období. Archeologické nálezy dosvědčují nejstarší osídlení již v pozdní době kamenné. Tehdy, na konci 3. tisíciletí před naším letopočtem, pronikl do Čech od severozápadu lid s kulturou kulovitých amfor a jedno z nečetných sídlišť na našem území měl právě ve Sloupu.
berkovský zámečekSvoji stopu zanechalo na Sloupu i germánské osídlení. V 1. století př. n . l. začaly postupovat do Čech od severu první germánské skupiny. Sloup tehdy osídlilo germánské obyvatelstvo tzv. podmokelské nebo kobyliské skupiny. Germánské osídlení, i když nikoli nepřetržité, je doloženo ještě ze 4. století našeho letopočtu nálezem hliněné kopie skleněného poháru, které se tehdy vyráběly v Durynsku. Poté na dlouho dobu naše vědomosti o osídlení Sloupu končí.

První historická zmínka o Sloupu pochází až z první čtvrtiny 14. století. Zatím osídlilo území Čech slovanské obyvatelstvo, ovšem do zalesněných a málo úrodných podhorských oblastí, při hraničních horách proniklo soustavné a stálé osídlení až za kolonizační vlny ve 2. polovině 13. století. V této době, jak nás zpravuje žitavský kronikář 14. století Jan z Gubenu, patřilo území mezi Žitavou a Lužickými horami a od hraničních hor až k České Lípě Chvalcovi ze Žitavy, příslušníkovi rodu Rohovců. Chval byl otcem jednak známého moravského zemského hejtmana a nejvyššího maršálka království českého Jindřicha z Lipé, jednak Čeňka, který se roku 1290 psal jako Čeněk z Ojvína.

Poprvé je hrad Sloup uváděn 29. 9. 1324, když byl Čeněk z Berkensteinu v Žitavě svědkem při urovnání sporu mezi pány z Donína a klášterem v Marienthalu. O několik let později, roku 1330, dal Čeněk ze Sloupu (de Slup) dominikánům v Litoměřicích plat 6 měřic ovsa ze svého dvora v Písečné. Naposledy je Čeněk z Pyrkensteinu uváděn roku 1346 v testamentu Pertolda z Lipé, syna Jindřicha z Lipé, který odkázal svému strýci statek a hrad Račice na Moravě.

V průběhu 1. poloviny 14. století vznikla pod hradem vesnice, poprvé výslovně doložená roku 1352 (ve formě Stolpa čili Stlup) jako ves farní.

Ve 14. století byl sloupský hrad nejen panským sídlem, ale také místem, kde se vybíralo clo na tzv. staré českolipské cestě, spojující české vnitrozemí přes Českou Lípu se Žitavou.

Od roku 1400 se ujal správy lipského a sloupského panství Hynek Hlaváč z Dubé. Roku 1412 prodal Sloup – hrad i ves, poplužní dvůr a dva mlýny a ves Radvanec s dvorci, s platy a vším příslušenstvím za 200 kop grošů hornolužickému šlechtici Hanušovi Welflovi z Varnsdorfu. Pod panstvím Hanuše Helfla vstoupil Sloup do rušného období husitských válek.

Roku 1455 se Sloupu ujali Jan a Fridman (synové Mikeše Pancíře), kteří tento statek prodali neznámo kdy Vilémovi z Ilburka. Ten však prodal Sloup Berkům z Dubé a z Lipého. Tak se Sloup zhruba po 60 letech opět vrátil do majetku Berků z Dubé.
Do roku 1502 drželi bratři své statky v nedílu, uvedeného roku se o berkovské majetky rozdělili. Sloup připadl dědicům Jana Berky z Dubé. V této rodové linii pak zůstal zachován až do počátku 17. století.

 

Sloup od třicetileté války do roku 1945

Z rukou saských Salhausenů přešlo vlastnictví do držení českého rodu Zdeňka Libštejnského z Kolovrat. V pozadí transakce stál Valdštejn a nová vrchnost projevila mimořádnou aktivitu v tvrdošíjné rekatolizaci celého kraje.

Císařský patent z 9. dubna 1624 nedovoloval v zemi jiné náboženství než katolické. Posledním evangelickým kazatelem byl Michael Lindner. Rekatolizace Čech měla proběhnout co nejhlouběji a nejúplněji.

erbNa přelomu let 1679/1680 napadla Sloup morová epidemie. Mor postihující většinu Čech byl poslední kapkou, již přetekl kalich hořkosti poddaných, jimž vrchnosti nakládali neúměrně robot a dávek. Rok 1680 se zapsal do dějin selskými bouřemi, kterých se účastnili i sloupští poddaní. Ohniskem vzpoury však bylo sousední zákupské panství.

Roku 1690 dal Ferdinand Hroznata Kokořovský podnět k vytvoření poustevnického sídla na opuštěném hradě. Prvním poustevníkem trvale usazeným byl stavitel Konstantin.
Století poustevnického života se projevilo i v užívání názvu hradu, kterému se častěji místo Sloup říkalo hrad poustevnický.

Ferdinand Hroznata zemřel v roce 1708 a jeho zadlužené panství bylo dědici prodáno za 280 000 zlatých hraběti Václavu Norbertovi Kinskému.
Z barvité historie rodu vystupují v 17. století do popředí dva bratři. Václav a Vilém Kinský.

V roce 1719 byl na základě testamentu a dědické dohody určen statek Sloup s některými dalšími državami Josefu Janovi Maxmiliánu Kinskému (pravnuk Václava).
Jeho cílem bylo zvýšení národního bohatství. V roce 1730 přistoupil ke stavbě nového zámku se zahradou a Sloup učinil centrem svých podnikatelských snah.
V prodlouženém západním směru od zahrady je postavena kaple sv. Jana Nepomuckého spojená se zámkem lipovou alejí.

J. M. KinskýV roce 1750 Marie Terezie vydala patent ustanovující zásady pro rozvoj plátenictví. Právě na něm založil hrabě Kinský svůj obchodně operativní postup.
Přebudoval hospodářství svého panství. Zrušil dvory, které na svém panství měl a rozhodl se rozdělit půdu na malé parcely, které byly pronajaty poddaným.
Dle patentu císařovny Marie Terezie směla být prodávána na zvláštních trzích, které se mohly konat jen ve městech. Proto jedním z podnětů pro povýšení zakládané vesnice Bor na městečko se stalo přání získat na svém panství právo týdenního trhu na len, přízi a obilí.

V roce 1757 dosáhl povýšení a práva konat týdenní trh vždy v pondělí a dále mít ještě čtyři výroční trhy ročně.

Pro zajištění co největšího obratu z výroby plátna rozhodl se Kinský na svém panství zřídit přádelnickou školu.
Jakmile si bavlna stále více prorážela cestu a vytlačovala plátenictví, rozhodl se Kinský zřídit na svém panství prádelnu a tkalcovnu bavlněných látek.

Kinský nezůstal jen u textilní výroby. Rozhodl se v roce 1756 vybudovat na sloupském panství dvě zrcadlárny.

Zvelebitel sloupského panství Josef Maxmilián Kinský nezaložil vlastní rodovou větev. Nezanechal žádných potomků. Zesnul v Praze v dubnu 1780, načež bylo jeho tělo převezeno do Sloupu a pohřbeno ve farním kostele sv. Kateřiny.

Panství, podle testamentu, převzal jeho prasynovec Filip Josef Kinský, narozený roku 1742. Zdržoval se většinou na panství Rychmburk a Sloup nenavštívil 15 let. Zámek, který hostil 18. září 1779 císaře Josefa II., začal chátrat.

V roce 1784 byl zřízen obecní chudobinec a postavena nová, nynější fara.

Hrabě si v posledních pěti letech života Sloup náhle oblíbil. Zemřel roku 1827 ve svém pražském paláci, načež byly jeho tělesné ostatky převezeny do Sloupu a roku 1828 definitivně pohřbeny do kaple sv. Jana Nepomuckého.

Jeho nástupce hrabě Karel Kinský dal zřídit na paměť zemřelého v roce 1828 vedle kaple památník s bustou. Ta byla odcizena počátkem sedmdesátých let našeho století.

Ferdinand Břetislav MikovecV roce 1826 se v areálu podhradního dvorce narodil Ferdinand Břetislav Mikovec. Nedlouho před jeho narozením byl hostem na panství František Palacký. F. B. Mikovce označujeme za předního českého památkáře a znalce dějin českých hradů. Původně byl pohřben na Malostranském hřbitově v Praze. Při jeho zrušení byl na přání příbuzných přenesen do Sloupu.

V držení sloupského panství došlo v roce 1828 ke změně. Po úmrtí bezdětného Filipa Kinského zdědil statek dle poslední vůle generál Karel Kinský.
Zámecká zahrada byla přeměněna z anglického na francouzský park.

Pozůstalý majetek spravovala jménem nezletilých synů vdova Alžběta rozená Thunová. Správu panství převzal v roce 1834 starší syn Karel. Rokem 1850 končí období vrchnostenské správy.

Sloup se stal součástí politického okresu Česká Lípa a soudního okresu Bor. Kinští ve Sloupu založili v roce 1870 turistický hotel, dále tu měli pilu a dva mlýny.
V roce 1901 se zde nabízelo pět hostinců s ubytováním.

Sloup měl na počátku dvacátých let přes 1200 obyvatel žijících ve více než dvou stovkách domů.

 

Sloup po 2. světové válce

Skončila válka. Němečtí a čeští starousedlíci, kteří prožili ve Sloupu válečná léta, uposlechli výzvy československé vlády a České národní rady a dohodli se na založení národního výboru.

Počátkem léta roku 1945 odešly ze Sloupu první skupiny Němců. Jejich domovy, dílny a pole zaplnili čeští osídlenci.
Lidé sháněli nábytek, stavební materiál, nářadí a náčiní, prádlo, vybavení do domácností.

Vedle sílícího proudu českých přistěhovalců se začali ve Sloupu usazovat první rekreanti. Krásná přírodní scenérie a zajímavé pamětihodnosti opět lákaly podniky, úřady, instituce ale i jednotlivce k rekreaci. Mezi prvními se tu usadilo ministerstvo zahraničního obchodu.

V únoru 1946 byla ve Sloupu založena a zároveň zahájila vyučování Lidová škola zemědělská. V době svého vzniku měla dvě třídy – chlapeckou a dívčí.

V říjnu 1951 zřídil ve Sloupu podnik Československé státní lesy Středisko pracujícího dorostu lesnictví.

Roku 1946 byl zahájen příděl majetku do vlastnictví. Nejdříve se dočkali zemědělci, na podzim proběhla první etapa přídělu rodinných domků. Převážná většina obyvatel pracovala v průmyslu. Po válce byla krátce v provozu ještě brusírna zrcadel, cihelna, barvírna a tuhárna a pila v Janově.

Snaha zachovat Sloupu pověst turisticky atraktivního letoviska se projevovala v několika směrech. V prvé řadě obec vykazovala obdivuhodnou činorodost v oblasti kultury.
O mládež pečovala místní Jednota čs. svazu požární ochrany.

koupalištěTuristickým magnetem Sloupu zůstal i po válce skalní hrad a koupaliště na Radvaneckém rybníce. Hrad každoročně navštívilo kolem dvaceti tisíc turistů.
Turistický ruch ve Sloupu se soustřeďoval zejména kolem koupaliště. Vedle slunění a koupání mohli návštěvníci provozovat různé sporty a půjčovat si loďky. Koupaliště se stalo dějištěm rozmanitých sportovních a kulturních akcí. V polovině šedesátých let prošlo rozsáhlými rekonstrukcemi.
V roce 1965 bylo vybagrováno dno rybníka. Následujícího roku byla provedena výměna písku na pláží, úprava celého areálu, výstavba mola a sociálního zařízení bylo uvedeno do provozu.
V roce 1967 bylo koupaliště slavnostně uvedeno do provozu.

Od počátku šedesátých let vzniklo několik velkých rekreačních zařízení a současně se objevil nový fenomén – chataření. Ve Sloupu a blízkém okolí vyrůstala jedna chata za druhou. Vzrůstal také zájem o stanování.

Po válce se dlouho projevoval trend postupného vysídlení venkova a odchodu obyvatelstva za lepšími životními podmínkami do větších sídelních celků.
Sloup tento trend zprvu příliš nepostihl. Výrazněji se projevil v okolních obcích. Jeho důsledkem bylo připojení Radvance s osadou Maxov ke Sloupu v roce 1960.

V roce 1981 byla obec Sloup i s osadami Janov, Maxov, Radvanec a Svojkov přičleněna k Novému Boru.

K obnovení samostatné obce Sloup došlo roku 1990. Po desetiletém intermezzu si občané opět zvolili samosprávný orgán – obecní zastupitelstvo – a obec zahájila další etapu svého vývoje.

 

Text: Miloslav Sovadina, Mgr. Ladislav Smejkal, PhDr. Jana Blažková

© 2005-20012 Obec Sloup v Čechách :: vytvořil: M. Rojek
záhradný nábytok Elmina | Penziony Sloup v Čechách