Česky Deutsch

Fulltextové vyhledávání

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
26 27
Rozloučení s kulturním létem - Lesní divadlo
28 29 30 31 1
2 3 4 5 6 7 8
9
Vyrozumění - o místě a termínu konání školení (volby do zastupitelstva Libereckého kraje)
10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20
Volby do Zastupitelstva Libereckého kraje
21
Volby do Zastupitelstva Libereckého kraje
22
23 24 25 26 27 28
Pozvánka na Svatováclavské taneční odpoledne
Svoz velkoobjemového a nebezpečného odpadu
29
Svoz velkoobjemového a nebezpečného odpadu
30 1 2 3 4 5
Pozvánka na Oslavu výročí 100 let ZŠ Sloup v Čechách a 140 let budovy školy
6
Drakiáda
Dýňování
Drobečková navigace

Úvod > Obec > Informace > Osobnosti Sloupu

Osobnosti Sloupu

Emanuel Max

Sloupský rodák, nejslavnější z rodu Maxů, rytíř z Wachsteinu (podle skály naproti hradu). Narodil se v roce 1810 jako osmý a poslední syn Josefa Maxe, rovněž význačného sochaře. Jeho děd Antonín byl zakladatel sochařského rodu a jeho díla najdeme po celém kraji i v německém Kubíně. Emanuel Max odešel v 16-ti letech do Prahy do sochařského ateliéru svého bratra Josefa. Díky svému velkému talentu začal s podporou borského sklářského vynálezce Bedřicha Egermanna studovat Pražskou uměleckou akademii. Posupně studoval ve Vídni, Mnichově a nakonec osm let v Římě. Po návratu do Prahy vytvořil kromě jiných děl i čtyři sousoší pro Karlův most, za což obdržel čestné občanství města Prahy. Počet jeho prací je tak veliký, že je těžké je všechny vyjmenovat. Kromě Prahy najdeme jeho díla např. i v Karlových Varech, na zámku Kukisu a Sychrově, v Liberci a Teplicích a samozřejmě i ve Sloupu.

Kromě mnoha titulů a vyznamenání za svou práci byla v Praze ještě za jeho života odhalena jeho mramorová bysta. Emanuel Max zemřel v požehnaném věku 91 let v roce 1901. Pomník na jeho památku najdeme v parčíku u zámecké zdi u silnice do Nového Boru. Rodný dům Emanuela Maxe stojí u hradu v Janovské ulici naproti rekreačnímu středisku STAP.

Ferdinand Břetislav Míkovec

Redaktor, dramatik, historik, ochránce památek. Na rodném domě pod hradem pamětní deska z r. 1936 – první česká pamětní deska na Českolipsku.

Sloupský rodák, dramatický spisovatel, básník, historik, archeolog, znalec dějin českých hradů, zakladatel české literární revue Lumír.

Narodil se v roce 1826 ve dvoře starého Berkovského zámku pod Skalním hradem. Jeho otec byl správcem sloupského panství. Po absolvování gymnázia v České Lípě odešel v roce 1842 do Prahy, kde na Vysokém učení studuje filosofii. Ač byl vychován v německém prostředí stále větší vliv na něj začínala mít česká historie a obrodné hnutí v této revoluční době. Aktivně se roku 1848 zúčastňuje Slovanského sjezdu a po pražských bojích prchá s ostatními vůdci povstání do Vídně a dále do Záhřebu. Přes Lipsko se vrací do Prahy a 6. února 1851 vydává první číslo časopisu Lumír. Vedle tvorby dramatické a básnické byl též povolán do výboru pro zřízení Národního divadla. Z jeho literární činnosti se ke Sloupu vztahuje historka „Počty na šindeli“ z prostředí starého sloupského Berkovského zámku.

Díky neustálému přepínání sil a srdeční vadě zemřel v roce 1862 v Praze ve věku nedožitých 36 let. Byl pohřben na Malostranském hřbitově v Košířích. V roce 1911 byly jeho ostatky přeneseny na sloupský hřbitov. Rodný dům F. Mikovce s pamětní deskou najdeme přímo pod hradem.

Josef Jan Maxmilián Kinský

Zcela poprávu patří hrabě Josef Jan Max. Kinský k největším osobnostem sloupských dějin. V první polovině 18. století proměnil sloupské panství v nejvýznamnější centrum průmyslové a řemeslné výroby v Čechách.

Celkový obrat Kinského manufaktur v polovině 18. století, kdy v nich pracovalo více než 2.000 lidí, přesahoval ročně 100.000 zlatých. Šlo pravděpodobně o největší a nejvýnosnější soustavu manufaktur na jednom panství v tehdejší habsburské monarchii. Právem byl nazván „největším šlechtickým podnikatelem v Čechách“.

Narodil se v roce 1705. Vyrostl v ovzduší vídeňského dvora a osvojil si rozsáhle vědomosti. Správu sloupského panství převzal v roce 1726. Starý Berkovský zámeček pod hradem již nevyhovoval, a proto v roce 1730 přistoupil k výstavbě nového zámku a později západním směrem od zámeckého parku kapli sv. Jana Nepomuckého. Hrabě Kinský postupně zakládal ve Sloupu a celém panství, ke kterému patřilo na 20 obcí, řadu manufaktur – světoznámá zrcadlárna ve Sloupu, první česká kartounka také ve Sloupu, velké množství textilních manufaktur ve všech obcích sloupského panství – továrna na plátno v Janově, kloboukárnu v Pihelu, továrnu na voskové plátno a tapety ve Svojkově, bělidlo v Lindavě, tkaní damašku v Boru, továrnu na perly ve Svojkově atd. Sloup se stal i centrem politického dění – např. návštěva císaře Josefa II. Hrabě Kinský se věnoval i charitativní činnosti – v roce 1745 nechal vystavět sirotčinec Sv. Jana z Nepomuku – stojí proti dnešní škole.

Jako korunovační komisař byl přítomen korunovaci Marie Terezie za českou královnu. Na počátku 60. let 18. století se stal prezidentem českého komečního konsensu – lze přirovnat k dnešní funkci ministra průmyslu a obchodu.

Text: Z. Nedvěd